त्रय्यारुण
trayyāruṇaMonier-Williams संस्कृत–अंग्रेज़ी कोशm. (for त्र्य्-आरुण) N. of a prince (son of Tri-dhanvan त्रि-धन्वन् Hariv. 716 ff. VP. iv, 3, 13 Lin3gaP. i, 66, 2 Ku1rmaP. i, 21, 1; of Uru-kshaya उरु-क्षय VP. iv, 19, 10; ˚णि BhP. ix, 21, 19 Va1yuP. ii, 37, 159; त्र्य्-अरुण MatsyaP. il, 39).