संस्‍कृतशब्‍दकोशः

संस्‍कृत-हिन्दी-आंग्ल शब्दकोश


Monier–Williams

क्ष्विड् — {kṣviḍ} (or 1. {kṣvid}), cl. 1. P. {kṣveḍati} (Suśr##Pot. {ḍet} Mn. iv, 64##pr. p. {ḍat} R. iv, 45, 8##{kṣvedati} Kāṭh.), to utter an inarticulate sound, hum, murmur, growl, roar, hiss, whistle, rattle: Caus. P. {kṣveḍayati} id. MBh. iii, 12379

क्ष्विड् — {kṣviḍ} (or 2. {kṣvid} = √{svid}), cl. 1. Ā. {kṣveḍate}, {kṣvedate}, to be wet or unctuous, exude, emit sap Dhātup. xviii, 4. cl. 4. P. {kṣvidyati} id. ib. xxvi, 134

इन्हें भी देखें : क्वण्, रु, प्रोत्कूज्, गुञ्ज्, क्ष्विड्, कू, मश्; निःश्वस्, निश्वस्, विनिःश्वस्, विनिश्वस्, श्वस्, क्ष्विद्, क्ष्विड्, शरशराय, शुष्;